Má kolegyně aneb výhody Open Space

O mé skvělé prácí v nóbl české firmě jsem psal posledně. Teď něco o mých kolezích a kolegyních. Asi to dnes už znáte všichni do Čech dorazila vlna open space kaceláří (výborná věc proto aby se všichni rušili navzájem). Zvláště je peklo pokud se dostanete do prostoru s uječenou ženskou nejistého věku, které jediná zábava je telefování s kamarádkama a vyprávění svých zážitků.

"Její" odjezd do USA

"Ona" jak jsem pochopil má dceru v USA která tam pracuje jako Au-Pair a má tam také přítele. Je to takový solidní, slušný mladík na úrovni (takto informuje své kamarádky telefonicky). "Ona" teď měla za ní do "států" leteť. Nejprve celá firma a její okolí žilo tím, jestli letět přes Ženevu do New Yorku což je o 7 tisíc levnější ale bude 2 hodiny čekat v Ženevě a nebo letět na přímo. Každého se ptala na potkání a při velmi občasném telefonování s klienty (což je její práce) se ptala i jich. Po té co si vybrala jak poletí (hádejte co si vybrala?). Si musela dojít na ambasádu pro vízum. To byl pro "ni" asi velký zážitek protože celý nudný příběh z ambasády během 2 dnů sdělila telefonicky všem svým kamarádkám (a že jich má). Po 7 telefonátu v řadě jsem byl už tak nasranej že jsem ji chtěl slušně požádat aby mi dala svůj telefonní adresář stím že to sdělím i dalším jejím kamarádkam. Protože když se do toho pustíme společně budeme dříve hotovi a můžeme se věnovat své práci za co nás tady platí. Na konec jsem ale rezigoval a vzal si na zbytek dne volno šel do lesa objímat stromy.

"Její" návrat ze států

Po 14-ti denní klidové kůře. Nastal ten slavný den kdy (bohužel nebyl zaveden elektrický proud) ale přišla "ona". V americe se měla báječně, lidi skvělý její angličtina super, tak super že skoro nikdo nepoznal že není ze "států" (tedy jenom když mluvila s japoncema). Následně se k ní nahrnul zbytek kolegyň a hltaly každé její slovo a neodcházeli ani když telefonovala se svými kamarádkami. Takže ve zkratce on (její budoucí zeť) je velmi solidní, služný mladík na úrovni a jeho rodina je zajištěná a mají barák s bazénem. Všichni žijí Baltimoru ve státě Maryland. Kde je to nádherné ta příroda a tak vychovaný děti že ani u nás tak vychovaný nejsou, a také dceři řekla jestli se chce vdávat že musí žít v Baltimoru protože je tady úžasně. A taky byli nakupovat a byli v jednom krámu a tam měli plavky (přesně takové které si vždicky přála) a byla u nich cena 20 dolarů a když je přinesly ke kase tak ta "shop asisstent" (asi zepoměla po 14 dnech česky) řekla že stojí 23 a tak na to upozornili a dostali je za 20 což by se u nás nikdy nestalo.
A dál už psát nezvládnu, protože se nemohu utrhnout od poutováho vyprávění své kolegyně.

Prosím zastřelte mě někdo!

Ještě že máme ten open space jinak bych byl ochuzen o tyto informace které jistě v blízké budoucnosti nějak zúročím (bohužel zatím nevím jak).
A jak poznamel můj starší kolega doufejme že v horizontálně krátké době zkončí (což nechápu co tím chtěl říct). Já v téhle firmě nechápu víc věcí a lidí.